Historie

 

 

Historie zahrady hradu Český Šternberk, která obklopuje Parkhotel.

 

Na pravém břehu řeky, označená jako Herrschaft Garthen, se nachází architektonizovaná zahrada na terasách postupně stoupajících od Sázavy v mírném svahu, v ose pohledu z parkánu hradu. Dominantou zahrady se na centrální hloubkové ose stal letohrádek, postavený na nejvyšší terase. Střední trakt letohrádku tvořil prostorný sál, na nějž po obou stranách navazovaly další místnosti s letní kuchyní. Zahradní průčelí letohrádku se otvíralo do formálně upraveného parteru, geometricky členěného na osm obdélných záhonů a v jejich středu byl kruhový rondel s šesticí stromů, pod nimiž byl pravděpodobně vodní prvek v podobě fontány či kašny. Podobně jako u pražské zahrady letní šternberské vily v Troji, celý tento prostor parteru byl vystavěn na vysoké terase nad okolní zahradou. Je otázkou, zda plán zahrady pocházel od Jana Křtitele Matheyho, který zpracoval návrh Šternberské zahrady v Troji, nebo zda zahrada byla dílem zahradou v Troji inspirovaným.

Po obou stranách vysuté terasy byly úpravy zahrady podmíněné užitkovou funkcí, byl zde provozován skleník a oranžerie s vlašským ovocem (citrony, pomeranče, fíky aj.), další geometrizované plochy sloužily k pěstování zeleniny pro panskou kuchyni. Na zahradu přímo navazoval domek zahradníka. Z horní terasy před letohrádkem po centrální středové ose prostoru byla vedena rampou do spodní části zahrady promenáda lemovaná alejí lip, po stranách byly situovány pravidelné čtverce zahrad s osmi geometricky uspořádanými záhony a v jejich středu s kruhovými kašnami. Lipové aleje lemovaly také příčně položenou cestu při spodním okraji a obě vnější strany prostoru zahrady, uzavřené kamennou zdí. Podoba se zahradou v Troji řadí tuto zahradní kompozici do doby, kdy italské a francouzské zahradní styly se navzájem prolínají a doplňují, kombinují se užitkové a okrasné funkce, zahrady slouží jak pro oko a potěchu, tak pro užitek. Celkový rámec byl utvářen dominantním obrazcem lipových alejí, vytvářejících symbolicky špici Neptunova trojzubce, otevřeného proti horní části zahrady s letohrádkem v závěru vyvýšené středové terasy. Pozdější úpravy zahrady proběhly způsobem, který liniemi alejí lip rozčlenil zahradu na menší pravidelné čtverce. Zahrada získala pravidelný mřížový rastr, zanikly skleníky a oranžerie, v severovýchodním rohu byl zřízen stromový bosket. Letohrádek byl přestavěn a uvnitř čtverců zahrady byly v romantickém duchu vysázeny okrasné dřeviny, jako dnes již statný liriovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera) v jihozápadním rohu zahrady u řeky. Zanikla i zahradní zeď a dům zahradníka, zahradu v její dolní části později protnulo těleso železnice.

 

Citováno z knihy Slavné zahrady a parky středočeského kraje od Jana Hendrycha